Mikulovsko za 30 let

Budeme pěstovat víno na Sněžce?

Zní vám to jako vtip?

Představa vinice pod vrcholem Sněžky dnes působí stejně absurdně, jako by před třiceti lety zněla myšlenka, že na jižní Moravě  půjde vyrobit velké červené víno.

Jenže klima se mění. A rychleji, než si většina z nás uvědomuje. Jak vlastně poznáme, že se vinařský svět posouvá?

Jedním z nejspolehlivějších ukazatelů je takzvaný Huglinův agroklimatický index. Co to je?

Představte si, že byste chtěli změřit, kolik tepla dostane réva během vegetační sezóny. Nestačí totiž sledovat jen průměrnou roční teplotu. Révu zajímá hlavně období od jara do podzimu, kdy roste, kvete a dozrávají hrozny. Právě to Huglinův index sleduje.  V jednoduchosti jde o součet tepelné energie, kterou vinice během vegetace získá. Čím vyšší číslo, tím teplejší podmínky pro pěstování révy.

Pro vinaře je to něco jako klimatický teploměr budoucnosti.  Ukazuje, které odrůdy budou v dané oblasti prosperovat, které budou potřebovat nové přístupy a které naopak v dané oblasti již nebude rozumné pěstovat.

Jak se změnilo Mikulovsko?

Když se podíváme o třicet let zpět, většina vinic na Mikulovsku se pohybovala přibližně mezi hodnotami Huglinova indexu 1600–1800. To byly podmínky typické pro chladné středoevropské vinařské oblasti.  

Dnes se vinice na Mikulovsku pohybují přibližně mezi hodnotami 2000–2200. Na papíře to možná nevypadá dramaticky. Ve vinohradu je to ale obrovský rozdíl.

Hrozny dozrávají rychleji.  Dosahují vyšších cukernatostí a menších kyselin. Vinaři již nesbírají hrozny dle množství cukru v hroznech, ale tak aby v nich zbylo dostatek kyselin

To, o co vinaři dříve bojovali – tedy dostatečnou zralost hroznů – dnes často přichází samo.

Kam směřujeme?

Pokud bude současný trend pokračovat, může se Mikulovsko kolem roku 2050 až 2060 dostat k hodnotám Huglinova indexu 2300–2500. To jsou podmínky, které dnes nacházíme v Toskánsku, jižní Francii nebo některých částech Španělska.

Bude se muset dramaticky změnit skladba odrůd. Které odrůdy přežijí?

Velmi dobře je na změnu připravený Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský. Dozrávají později a umějí si zachovat kyseliny.

Ale připravme se i na odrůdy u nás dosud neznámé. Například Chenin Blanc, známý z údolí Loiry nebo řecké Assyrtiko, které si dokáže poradit s extrémním suchem i vysokými teplotami.

A kdo může mít problém?

Neznamená to, že některé tradiční odrůdy zmizí. Spíše se změní jejich charakter a způsob jejich zpracování. Rané aromatické odrůdy, jako Müller-Thurgau, Muškát moravský nebo některé klony Sylvánského zeleného, mohou v horkých ročnících rychle přezrávat a ztrácet kyselinu. Bude je třeba sbírat velmi brzy a kvalita vína může být problematická.

Budeme tedy pěstovat víno na Sněžce?

Pravděpodobně ne v dohledné době.

Ale otázka není tak absurdní, jak se může zdát. Pokud by se střední Evropa do roku 2100 oteplila o 3–5 °C, jak předpokládají některé klimatické scénáře, mohl by se Huglinův index na Sněžce zvýšit řádově o několik stovek bodů a mohl by se pravděpodobně pohybovat někde kolem 1200–1500. To by odpovídalo dnešním velmi chladným vinařským oblastem a podmínkám, kde by třeba Müller-Thurgau již pěstovat šel.

Možná za sto let nebudeme pěstovat víno na vrcholu Sněžky. Ale je docela možné, že vinice najdeme na místech, kde si je dnes dokážeme představit asi stejně těžko, jako si naši dědové dokázali představit pěstovat Merlot na jižní Moravě.

Huglinův index nám neříká, jak bude vypadat konkrétní ročník. Ukazuje směr.  A ten je zřejmý.  Vinohradnictví a vinařství se velmi změní a bude velká výzva pro všechny vinaře, jak uchovat svěžest vína a hlavně identitu vína.

Protože terroir netvoří jen půda. Terroir tvoří také klima.

Petr Fučík